diff --git a/content/nemi-hrdinove.md b/content/nemi-hrdinove.md
index eabfd80..31b6b0f 100644
--- a/content/nemi-hrdinove.md
+++ b/content/nemi-hrdinove.md
@@ -11,17 +11,19 @@ Stromy rostoucí přímo na hřebenech Krušných hor neměly nikdy lehký živo
{.thumb-sm data-lightbox="o1"}
-Novověký rozvoj těžby a zpracování rud přilákal do Krušných hor tisíce nových osadníků. Pro získání 1 kg stříbra bylo třeba v milířích vyrobit 1 tunu dřevěného uhlí, popř. spálit ještě větší množství dřeva, není tedy divu, že brzy došlo k masívnímu mýcení místních lesů. Německý farář C. G. Lehmann ve své Kronice Krušných hor z r. 1640 popisuje, jak dřevorubci a uhlíři původně zalesněné pohoří prosvětlili natolik, že začalo trpět nedostatkem dřeva. Koncem 17. století musel být kvůli tomu lesní řád doplněn o zákaz poskytovat uhlířům kmeny použitelné jako stavební dříví, pár let poté už se uhlí smělo vyrábět pouze z pařezů, navíc v omezeném období mezi 25. březnem a 16. říjnem. Riziko úplného vykácení zdejších lesů však pominulo až teprve kolem roku 1820, kdy hutě začaly spalovat hnědé uhlí.
+Novověký rozvoj těžby a zpracování rud přilákal do Krušných hor tisíce nových osadníků. Pro získání 1 kg stříbra bylo třeba v milířích vyrobit 1 tunu dřevěného uhlí, popř. spálit ještě větší množství dřeva, není tedy divu, že brzy došlo k masívnímu mýcení místních lesů. Německý farář C. G. Lehmann ve své Kronice Krušných hor z r. 1640 popisuje, jak dřevorubci a uhlíři původně zalesněné pohoří prosvětlili natolik, že začalo trpět nedostatkem dřeva. Koncem 17. století musel být kvůli tomu lesní řád doplněn o zákaz poskytovat uhlířům kmeny použitelné jako stavební dříví, pár let poté už se uhlí smělo vyrábět pouze z pařezů, navíc v omezeném období mezi 25. březnem a 16. říjnem.
{.thumb-sm data-lightbox="o2"}
-Dobývání paliva pro potřeby průmyslu i tak padl za oběť bezpočet stromů. Nejvíce jich zničily kyselé deště z konce 20. století, nasycené oxidy síry z hnědouhelných elektráren. Memento v podobě několika pahýlů přetrvalo dodnes např. na pasece ve svahu západně od vrcholu Liščího vrchu, nalevo od červené turistické značky z Nové Vsi na Lesnou.
+ Hrozba úplného vykácení zdejších lesů pominula teprve kolem roku 1820, kdy hutě začaly spalovat hnědé uhlí.
-Nejeden staletý velikán se nechtěně dostal do role překážky bránící plnění plánů těžařské lobby. Povrchový důl Československé armády postupně spolykal většinu stromů arboreta, založeného v 17. stol. pod zámkem Jezeří. Když v 80. letech minulého století komunistická vláda schválila další rozšíření velkolomu, pokusila se zároveň ukázat vlídnější tvář, a nařídila přesadit vzácný stoletý sekvojovec obrovský z okraje dolu do mosteckých Zahražan. Riskantní počin, který do té doby nikdo ve světě úspěšně nezrealizoval, bohužel skončil nezdarem. Samotné převoz jehličnan sice přežil, ovšem s podlomeným zdravím, až nakonec o pár let později uschnul a musel být pokácen.
+Dobývání paliva pro potřeby průmyslu i tak padl za oběť bezpočet stromů. Nejvíce jich koncem 20. století zničily kyselé deště, nasycené oxidy síry z hnědouhelných elektráren. Memento v podobě smrkových pahýlů můžete najít ještě dnes, např. na pasece v západním svahu Liščího vrchu, nalevo od červené turistické značky z Nové Vsi na Lesnou.
-Na podzim roku 2021 byl na výsypce, zhruba v místě původního stanoviště, vysazen nový exemplář sekvojovce. Již v březnu 2022 bylo patrné, že strom usychá, a v dubnu již po něm zbyla pouze díra v zemi. Voda ze svrchní vrstvy půdy, navršené na výsypce, stéká dolů na dno šachty, což znesnadňuje zakořenění kultivaru. Nicméně letos v květnu jsem během výklusu zaznamenal další pokus s novou sazenici. Držme jí palce, ať má dost vláhy k přežití.
+Nejeden staletý velikán se nechtěně ocitl v roli překážky bránící plnění plánů těžařské lobby. Povrchový důl Československé armády postupně spolykal většinu stromů arboreta, založeného v 17. stol. pod zámkem Jezeří. Když v 80. letech minulého století komunistická vláda schválila další rozšíření velkolomu, pokusila se zároveň ukázat vlídnější tvář, a nařídila přesadit vzácný stoletý sekvojovec obrovský z okraje dolu do mosteckých Zahražan. Riskantní počin, který do té doby nikdo ve světě úspěšně nezrealizoval, bohužel skončil nezdarem. Samotný převoz jehličnan sice přežil, ovšem s podlomeným zdravím, a nakonec o pár let později uschnul a musel být poražen.
+
+Na podzim roku 2021 byl na výsypce, zhruba v místě původního stanoviště, vysazen nový exemplář sekvojovce. Voda ze svrchní vrstvy půdy, navršené na výsypce, stéká dolů na dno šachty, což znesnadňuje zakořenění kultivaru. Již v březnu 2022 bylo patrné, že strom usychá, a v dubnu po něm zbyla pouze díra v zemi. Nicméně letos v květnu jsem během výklusu zaznamenal další pokus s novou sazenici. Držme jí palce, ať má dost vláhy k přežití.
{.thumb-sm data-lightbox="o3"}
@@ -29,13 +31,14 @@ Na podzim roku 2021 byl na výsypce, zhruba v místě původního
{.thumb-sm data-lightbox="o3"}
-