V létě 2022 jsem na svých lesních toulkách narazil na úkaz, který mne ohromil natolik, že jsem se ho rozhodl nominovat do ankety „Strom roku 2023“. Necelé dva kilometry východně od cisterciáckého kláštera v Oseku, v katastru obce Háj u Duchcova, jsem našel jasan ztepilý, uvězněný uvnitř železobetonové konstrukce sloupu bývalého důlního elektrického vedení. Strom, který si prostě umínil, že vyroste zrovna tady, betonu navzdory.
Nyní už se vytáhl do zhruba patnáctimetrové výšky, a zjevně prosperuje. Dokonce se mu na několika místech povedlo svůj železobetonový krunýř úspěšně narušit.
Zázrak přírody, jaký asi nikde jinde než tady u nás na severu nepotkáte, mne naplnil smíšenými pocity. Radost z toho, jak si přírodní síly dokážou poradit se vším, co jim člověk postaví do cesty, mi kazily pochyby, zda stromek své vězení bez cizí pomoci přežije. V každém případě příběh tohoto listnáče symbolicky odráží obraz drsné a zároveň úžasně krásné krajiny severních Čech. Proto jsem se tento jasan rozhodl nominovat do soutěže „Strom roku 2023“, jako reprezentanta všech místních dřevin, které to s námi lidmi občas nemají jednoduché. Samy si postěžovat nemohou, nicméně některé jejich osudy jsou natolik zajímavé, že jsem neodolal a alespoň pár jich zpracoval do internetového článku [Němí krušnohorští hrdinové](nemi-hrdinove.md).
