Merge in old tojnar.cz/krk (mostly) as is

The SupportIT server www.tojnar.cz is hosted on is being decommissioned.
To make the migration faster, we will just copy the current state
and convert it to Hakyll incrementally.

This mostly imports the tree as is minus accidentally misplaced files.
Additionally, the following changes were made:

- line separators were converted using dos2unix
- file encodings were changed from windows-1250 to utf-8
- highslide and related files are now loaded from root instead of per-gallery copy
- uppercase JPG extensions were changed to lowercase

remove private

pages/clanky/5BV_2009.php

@@ -0,0 +1,74 @@
+<div class="center">
+<div class="nadpis-galery">5 beskydských vrcholů 2009</div>
+<div class="subnadpis-galery">9. - 11. 10. Komorní Lhotka</div></div>
+<div class="text-galery">Jelikož pár týdnů před obávaným závodem 5 beskydských vrcholů mne sklátila choroba,
+moc jsem toho nenatrénoval. O to důkladněji jsem se připravoval po teoretické stránce. Honza Červák vyrobil seznam
+všech možných i nemožných vrcholů, seřazený podle souřadnic, já vyrobil schematický plánek Beskyd se všema značkama,
+učil se nazpamět polohu hlavních i vedlejších vrcholů a zkoušel odhadnout které z nich asi stavitel letos vybere.
+Z jeho vyjádření na webu závodu vyplynulo, že se letos dočkáme předstartu na nějaký vršek blízko základny. Tipoval
+jsem Godulu, ale šlo se na vedlejší Kyčeru. Předtím ale bylo třeba probojovat se na podium, na kterém ležely obálky
+se startovními průkazy všech 300 přihlášených týmů. Když jsem se konečně dostal na jeviště, začal mne ze zadu ohrožovat
+nějaký borec, který se do davu vrhl s baťůžkem s trekovýma hůlkama. Jak se předkláněl, bodl mne několikrát
+do zadku. K obálce mi už chybělo jen pár centimetrů, tak jsem zatnul zuby i sedací svalstvo, pravou ruku natáhnul jak Saxána
+a hurá, mohli jsme vyrazit na trať.<br>
+Hned odpočátku se mi nějak nedařilo navázat kontakt s mapou. Asi jsme trefili špatnou odbočku a namísto po cestě jsme se potáceli
+houštinami. Nezbývalo než rvát to azimutem do kopce a utěšovat se tím, že i Horovi jsou v tom bordelu s námi.
+</div>
+<div class="text-galery">
+Na Kyčeře si už mezitím několik týmů lámalo hlavu kde leží Melchor, první oficiální vrchol závodu. Většina lidí o něm nikdy neslyšela,
+my naštěstí měli ten Honzův seznam, takže ihned odbíháme. Zkušeně si cestu zkracujeme seběhem údolím potoka na Pražmo, pokračujeme
+po silnici na Krásnou a po žluté až k vrcholu. Po cestě nás předbíhají favorité z Tilaku, dole v příkrém svahu pod námi se
+nějaká dvojice snaží vydrápat kolmo nahoru na naší cestu. Nechápu, jak může být takhle vepředu někdo kdo chodí takhle
+šíleně postupy, odhaduju, že se jim to nepodaří dřív než za půl hodiny. Jenže ani ne za pět minut už se nás ti dva ptají na to, jak to jde
+a kolik že týmů nás předběhlo. Po pravdě odpovídáme, že víme jen o jednom, dvou, ale že Libor Uher (další favorit závodu,
+fyzicky velmi disponovaný horolezec, přemožitel K2) ještě ne. Odpověděli, že to jsou oni a zmizeli ve tmě i se svojí taktikou
+"kde není serak a hrozící lavina, jde se diretisimou nahoru" :-). Zkušeně nacházím triangl Melchoru, ale kontrola je o kus
+vedle, kde pořadatelé mohou postavit stan. Naštěstí nás přivolávají k sobě. V tuto chvíli jsme pátí, což je potěšující. 
+Neméně potěšující je, že dál jdeme na Smrk, přes Lysou horu, kterou bych samozřejmě jen nerad vynechal.<br>
+Pravě na vrcholu Lysé trošku váháme. Značky vedou jinak než v mapě, na vrcholu je jen parta bujarých výletníků, kteří po nás chtějí
+autogramy. Naštěstí po chvíli situaci pochopíme a slézáme dolů po žluté k hrázi přehrady Šance. I tam malinko váháme, za sebou vidíme
+4 světýlka soupeřů. Pokoušíme se o trhák, po silnici klušeme a jen tak tak, že si všimneme odbočky směrem na Smrk. Když jsme zhruba
+v polovině výstupu, začínají se proti nám vracet vedoucí týmy. Držíme páté místo, ztráta na první narůstá. Na vrchol je to nějak
+dál, než to podle mapy vypadá. 
+</div>
+<div class="text-galery">Třetí horou je Velký Polom na Slovenskočeském pomezí. Opravdu nezbývá než se vrátit, alespoň zjistíme,
+jak daleko jsou naši pronásledovatelé. Zdá se, že na ně máme větší náskok, nežli na nás mají lídři pelotonu. Indiánský běh po modré okolo Šance
+se v kopci před Visalajemi mění v chůzi. V údolí teče potok, pomalu nám dochází voda, ale my se rozhodujeme načepovat až v potocích
+na žluté za rozcestím Ježánky. Chybička - všechny byly vyschlé. Naštěstí v pravý čas přichází pramínek řeky Morávky. Traverzujeme klikatou
+cestou pod hřebenem a zkušeně se svezeme po cestě, která není v mapě KČT (v Shocartí je) a dovede nás na úpatí Polomky. 
+Přesun po červené hřebenovce je zdlouhavý. Občas je nutné překonávat bažinky a obcházet louže, a to ještě nepršelo.
+Meteorology slibovaného déště jsme se nakonec dočkali o hodinu později, těsně před třetí kontrolou, kde jsme si řekli o panáka rumu. 
+Přišel vhod, lilo jako z konve, cesty se začaly měnit v potoky, mapa i přes mapník vlhla a začala být pěkná zima. Zejména Honzovi,
+který měl na sobě pouze šusťákovku.</div>
+<div class="text-galery">To už se ale plazíme na 4. vrchol, Suchý. Zase je to vracečka, na které potkáváme už jen 2 naše
+soupeře před námi. Údajně jsme již čtvrtí. A za námi minimálně půl hodiny nikdo. V Horní Lomné pod stříškou do sebe
+nacpeme snídani a po silnici jdeme až k odbočce modré značky směr Kamenitý. Cesty v okolí Babího vrchu se plní vodou, ti
+co přijdou po nás už asi budou brodit. Po červené na Ropičku se mi několikrát mylně zdá, že "už tam jsme". Nejsme a ještě
+dlouho nebudem, co se dá dělat. No co, přece dál šlapat, popobíhat a tak pořád dokola. Chvíle rozhodnutí se blíží. Z mapy
+je jasné, že následující kontrola může být problematická. Je to jakási kóta na bočním hřbetě, která klidně může být
+vymyšlená. K chladu a dešti se na pasekách přidává ještě svěží větřík, já jsem v pohodě, ale Honzovi je zima a já začínám
+tušit, jaké asi myšlenky se mu honí v hlavě. Ani jeden z nás ale o provaze v domě oběšencově nemluvíme. Je mi jasné, že
+teď nesmíme zakufrovat, přemlouvám déšt aby už skončil a v duchu se modlím o co nejbližší pátý vrchol. Tímto děkuji déšti,
+že mým prosbám vyhověl a štěstěně, která nám dovolila k ošidné kontrole doběhnout právě v čase, kdy tam na rozhodující
+křižovatce jeden z pořadatelů budoval barikádu z větví a před ní šipky, které ukazovaly, že máme odbočit úplně jinam, než
+nám ukazuje mapa. Vedoucí tým tam údajně ztratil hodinu. Na nejbližší dvojici ztrácíme už přes 45 minut, ale jelikož jedna
+dvojice vzdala, postoupili jsme z brambor na bronz. Hurá, pokračujeme, ani nebylo třeba nějakého velkého přemlouvání.
+Trošku jsme pomotali odběh, nejspíš kvůli tomu, že hřbítek byl opravdu jinde. Přemlouvat jsem nakonec musel spíš já sebe.
+Poslední horou byl Velký Travný a mým nožkám se nahoru zrovna moc nechtělo. Zjevně s pomocí hůlek by se mi šlo o mnoho
+lépe, budu si muset nějaké pořídit.<br>
+Na Travném nám potvrzují třetí pořadí, teď už to nevzdáme. Dopřáváme si luxus krátkého posezení v hospodě Ondráš (Pražmo),
+nasazujeme suché ponožky (já i rukavice a šálu) a poslední otravnou asfaltovou vložku absolvujeme převážně poklusem.
+Máme za sebou cca 108 km, 3700 metrů převýšení a také většinu soupeřů :-). V cíli čeká čaj, teplá sprcha a dvě gulášenky
+od pořadatele. Do půl desáté čekám, zda nedorazí ještě Horovi a Klapkovi, pak si jdu raději lehnout.</div>
+<div class="text-galery">Ráno zabalíme a jdeme na vyhlášení. Nejprve nás příjemně překvapí dvojice děvčat, která zazpívala
+vtipnou a inteligentní píseň o závodě 5BV. A nezůstalo jen u jednoho překvápka. Organizátoři na třetím místě překvapivě
+nevyhlašují nás, ale bratry Rajnošky. Ach jo, nejspíš nás někde předběhli, tak teda brambory. Kdepak, outdooráci z Ekonomu
+se totiž "omylem" přihlásili do amatérů, na nás tedy zbyla cena pro druhé nejlepší "profesionály". Vyhráli stejně jako loni
+Tilaci, brambory tentokráte zůstaly manželům Horovým, favorizovaný tým Libora Uhra nedokončil. 
+</div>
+<div class="text-galery">Po vyhlášení nás Klapkovi hodili do Dobratic, kde jsem se měl v plánu odměnit návštěvou 
+<a href="http://www.minipivovarkonicek.cz/" target="_blank">minipivovaru Koníček</a>. Nevěděl jsem přesně kde leží, ale
+štěstí nás neopustilo ani po závodě. Nacházel se přesně tam, kde jsme se nechali vysadit, a za 15 minut i otevřeli :-).
+Superčesnekovou česnečku s nastrouhanými tvarůžky a chutný oběd spolu s výbornou jedenáctkou Ryzák jsme si opravdu zasloužili.
+Na cestu jsme si ještě nechali načepovat Ryzáky do PET lahve a vydařený víkend jsme korunovali úspěšným třistametrovým finišem
+s motoráčkem, který na nádraží dorazil ve stejné vteřině jako my.</div>

pages/clanky/beskydy-2010.php

@@ -0,0 +1,8 @@
+<div class="center">
+<div class="nadpis-galery">MČR v rogainingu 2010</div>
+<div class="subnadpis-galery">26. - 27. 6. Bukovec - Těšínské Beskydy</div></div>
+<div class="text-galery">
+První komplikace víkendu se vyskytla už při páteční návštěvě kantýny. Neměli můj tradiční předzávodní žloutkový řez, musel jsem vystačit s věnečkem. Přes celou republiku se nám podařilo projet bez problémů, z hospody jsem utekl už o půlnoci. Šumákem slibovaný nabušený Polák mne asi nechtěl, až v sobotu těsně před výdejem map jsem se přifařil do týmu ke dvěma spoluběžcům, Pavlovi s Tomášem. Trasu jsme naplánovali ve spěchu, což nevadilo, jelikož stejně nebylo moc co vymýšlet. Horší bylo, že mi zbylo málo času na převlečení a zabalení batohu. Spěšně jsem do něj všechno naskládal a už jsme stáli na startu. Vyrazil jsem pln nadějí na dobré umístění. Asi po 500 metrech jsem si uvědomil, že jsem svou závodní čelovku nechal ve stanu. Nevracel jsem se, holt si musím vystačit se záložní Petzlovkou.  
+</div>
+<div class="text-galery">Na první kontrolu přibíháme spolu s nejlepšími, ti stoupají do kopce ke kontrolám, které chceme dát až cestou do cíle. Klušeme převážně po silnicích a malinko zaplašíme při dohledávce ohybu potoka. Při postupu na pátou kontrolu vyrábíme strašlivý kiks. Nepřesvědčil jsem kolegu, že busola ukazuje jinam, a tak jsme zbytečně vylezli na kopec na okraji mapy (možná už mimo závodní prostor). Na odběhu nám Tomáš navrhuje, že máme dál běžet sami, že on sám dojde do cíle. To samozřejmě nejde, tak volíme návrat do cíle s tím, že poté budeme pokračovat ve dvou. Jdeme pomalu a cestou sbíráme borůvky i všechny kontroly v dosahu. Do kempu dorážíme přesně se setměním, morálka i chuť vyrazit ještě někam jinam než do hospody jsou samozřejmě v tahu. Ani večírek nestál za moc, narozdíl od loňského narvaného hash housu jsme se v hospodě skoro báli.</div>
+<div class="text-galery">Ale vše špatné je k něčemu dobré. V neděli jsem si místo trápení na trati užil výlet k nejvýchodnějšímu bodu ČR a trojmezí Česko-Polsko-Slovenské hranice.</div>

pages/clanky/hrob_report.php

@@ -0,0 +1,22 @@
+<div class="center">
+<div class="nadpis-galery">MČR HROB 2009 (31. 10. - 1. 11. 2009)</div>
+<div class="subnadpis-galery">Zlato a bronz pro KRK</div></div>
+<div class="text-galery">Na autobusák jsem sice přišel včas, ale zakecal jsem se s Paprikou, takže až do Strakonic jsem
+musel stát v uličce. Z Vacova jsem stopoval, ale první auto mi zastavilo až 500 metrů před Lhotou pod Rohanovem. Obsluha
+místního hotelu se sice snažila, ale bylo nás na ně moc. Na kutě se šlo o půlnoci, ráno mne čekala nebývale časná snídaně.
+</div>
+<div class="text-galery">Po snídani jsem čekal na telefonu až dorazí moje spoluběžkyně. Ta ovšem nechala telefon doma,
+a naopak čekala na prezentaci až se objevím já. Naštěstí jsme se šťastně shledali a svižným klusem z kopce start mixů
+v pohodě stihli. Pak už se nám zas tolik nedařilo. První kontrola byla kousek od startu, já jen vzal azimut, poprosil
+Pavlu ať hlídá dav a začal promýšlet skorelauf. Trošku jsme si zaběhli a poprvé si zapředbíhali. Drobné chybky jsme
+páchali téměř na každém postupu, a když jsme k tomu v půlce trati přidali ještě i hodinový kufr, bylo jasné, že moc
+dobře nedopadneme. Za všechno můžou lvi. Vlastně jen jeden lev, ale zato pořádný. Obrázek kočkovité šelmy, který mapař
+zakreslil do mapy, měl vnímavějším závodníkům naznačit, že se této oblasti mají vyhnout. Jenže když já měl mapu vzhůru
+nohama a změť teček jsem v běhu považoval za síť pěšin. No aspoň jsme si při bloudění odpočali a já měl dost sil, abych
+odpoledne zdolal rozhlednu na Javorníku, který se svými 1065 m. n. m. kdysi býval nejvyšší horou Čech. Za protektorátu.</div>
+<div class="text-galery">V neděli byl start dál a do kopce, o malinko jsme ho nestihli a opět jsme svým ladným běžeckým stylem
+okouzlovali konec startovního pole. Díky protiběhům jsme většinu závodníků potkali na trati několikrát. Velký mapový kiks jsme
+si tentokráte schovali až na závěr. Při postupu přes Javorník jsme neuhlídali pěšiny a zbytečně moc klesli. Ale i tak nám závod
+pěkně utekl, na vyhrávání máme v oddíle jiné specialisty.</div>
+<div class="text-galery">Ondra Skripnik získal v tandemu se svým bratrem bronz a Jitka Klinkerová s Ádou Kožinovou vyhráli
+po rogainingu i mistrovství v horském OB. Gratulujeme :-).</div>

pages/clanky/krakonos_09_09.php

@@ -0,0 +1,5 @@
+<div class="center">
+<div class="nadpis-galery">Letní Krakonošův trek 2009</div>
+<div class="subnadpis-galery">19. - 20. 9. Malé Svatoňovice</div></div>
+<div class="text-galery"> Náročné společensko - sportovní akce, tradičně pořádané Klapkovými a jejich přáteli, se tentokráte zúčastnily tři a půl týmu z KRK. O předchozích ročnících se všichni vyjadřovali jen pochvalně, docela jsem se těšil. Zároveň jsem si chtěl ověřit jak jsem na tom fyzicky po třech týdnech poměrně intenzivního běhání. No, docela to ujde, ikdyž sportovní výsledek ne úplně odpovídal mým představám. S manžely Horovými jsme se Sedloněm závodili jen půlku sobotní etapy, večer po etapě se mi nějak nechtělo do spacáku a v neděli ráno zase z něj vylézt. Na úvodní kros po Ádru jsme vystartovali se sedmiminutovým zpožděním. Některé týmy jsme postupně dobíhali, ale poslední třetinu už jsme bohužel zase odpochodovali, takže nás porazily i další dvojice. Musíme ještě potrénovat. Ale prošmejdili jsme pěkná zákoutí, proběhli se po orientačně zajímavých tratích a poznali zajímavé lidi a zvířata.</div>
+

pages/clanky/loby_2010/skiadventure_2010.php

@@ -0,0 +1,35 @@
+<div class="center">
+<div class="nadpis-galery">Moje první áčka a skiadventure 2010</div>
+<div class="subnadpis-galery">13. - 14. 2. 2010 Nové Město na Vysočině</div></div>
+<div class="text-galery">Plán jsem vymyslel skvělý. Uteču co nejdřív z práce, přepravím se přes Prahu do Žďáru a tam
+povečeřím nějakou zvěřinovou dobrůtku v restauraci Hubertka. Vše klaplo perfektně, jenomže i na Hubertku se rozšířil
+vysočinský zlozvyk, že se večer téměř nikde nevaří. Kuchař měl zjevně podobný nápad jako já a opustil kuchyň ještě
+před pátou. Při konzumaci hovězího steaku v hotelu Artis na nádraží v Novém Městě jsem se jen nerad smířoval s tím,
+že na sobotu nenačerpám rychlost ze srnce, ale jen z krávy :-(. Zaskočili jsme ještě zdolat několik Černých hor, někteří
+šli spát, jiní ještě potřebovali domazat v nonstopáči.<br>
+Krátká trať začínala až odpoledne a já byl nalosován jako poslední áčkař. Jelikož to odporuje pravidlům, pořadatelé startovku
+ještě jednou překopali, ale oddílům rozdali starou verzi. Většina závodníků se tak až na startu dozvěděla, že už měli být
+dávno v lese. Startéři vše řešili operativně na místě, já si jen počkal o několik minut déle a do lesa jsem stejně vyrazil
+jako poslední.<br>
+Kvůli současně probíhajícím závodům Zlatá lyže jsme nemohli závodit na okruzích na Ochoze, staviteli se podařilo natěsnat
+celou trať mezi dvě paralelní cesty. Kromě pár pytlíků se jezdilo tam a zpátky po stejných stopách. Moje
+<a href="http://www.tbm.cz/gallery/2010-lob/vysledky/vysledky.htm" target="_blank">výsledky</a> myslím opravdu odpovídají
+rychlejší krávě, nebo spíš bejkovi.<br>
+Nedělní pětihodinovku jsme s Čecháčkem začali výklusem na první povínnou kontrolu. Nebyla to zas taková výhra, ale aspoň
+jsme se neutavili hned v prvním kopci. I druhý postup jsme též vymysleli rafinovaně, po vyplužené lesní cestě, bohužel
+jsme minuli odbočku a přidali si kopec navíc (5 minut chyba). Na urolbovaných stopách se docela dobře bruslilo, vyplatilo
+se využívat lesní či vesnické asfaltky, ale na velké části plání vítr všechny stopy zavál. Zejména zkracovačka z Bohdalce
+na Sněžné (po zelené značce) byla pro mne na krátkých lyžích utrpením. Kromě času jsem tam ztratil i hodně sil a morál,
+při sjezdu do Milov mi to po zafoukané cestě nejelo. Zmátořil jsem se až ve stoupání na Dráteničky. Převýšení 140 m sice
+v mapě vypadalo hrozivě, ale na tvrdé stopě jsem se konečně sklouznul. Nahoře jsem začal cítit, že mi lyže nějak nejedou.
+Skluznice mi začala vysychat. To nejhorší už ale bylo za námi. Přestože jsme věděli, že nás čeká penalizace, zajeli jsme
+ještě pro dvacetibodovou kontrolu za Třemi Studněmi s tím, že hlavně nesmíme překročit 15 minut přes limit (do čtvrthodiny
+každá minuta znamenala 1 trestný bod, pak už to bylo přísnější). Vyfasovali jsme nakonec 14 trestňáků, ale dopadli jsme
+myslím velmi dobře, viz <a href="http://www.ski-adventure.cz/2010/vysledky/" target="_blank">výsledky</a>. Škoda těch chybek.
+Naši trasu jsem zkreslil na route gadget:<a href="http://www.ski-adventure.cz/2010/vysledky/RG.php" target="_blank">tým KRK, č. 56</a>
+a následně zpravoval do <a href="/krk/pages/clanky/loby_2010/skiadventure_2010.xls" target="_blank">přehledné tabulky</a>.
+Celkem jsme absolvovali 53 km (měřeno provázkem) v rychlosti pod 6 minut na kilometr, což na těžkém sněhu docela ujde.
+Přežily i ostatní KRK týmy a přetěžký úkol porazit tým Tondy Věžníka jsme zvládli všichni :-). 
+</td></tr>
+</div>
+

pages/clanky/loby_2010/vrbno_01_2010.php

@@ -0,0 +1,9 @@
+<div class="center">
+<div class="nadpis-galery">První letošní LOBy</div>
+<div class="subnadpis-galery">23. - 24. 1. 2010 Vrbno pod Pradědem</div></div>
+<div class="text-galery"> Abychom si mrazivý vzduch, který se k nám valí z východu, užili v co nejčerstvějším stavu, vydali jsme se mu naproti a popojeli co nejblíže k Sibiři.<br>
+Ve Vrbně pod Pradědem pořádal OB oddíl tamního gymnazia první letošní LOB. Postupy kolmo nahoru přes 10 vrstevnic prověřily sílu našich paží, lyžařské (ne)schopnosti a často též odvaha byly třeba ke sjíždění příkrých svahů a zejména krkolomných remízků. No, byla to fuška. <br>
+Oproti roku 2007, kdy na mne Vrbno působilo dojmem upadající ospalé díry, došlo letos i k vylepšení celkové atmosféry ve městě. Zdálo se mi, že celé ožilo. Nové fasády, restaurace, krize jim asi svědčí :-). <br>
+Po náročném víkendu jsem spěchal dom. Mojí cestu zkomplikovalo spiknutí sebevrahů. Jeden zastavil vlaky ze směru od Prahy před Kolínem, další ucpal svým tělem zbytek kolejí někde u Chvaletic. Před Pardubicema se náš rychlík zastavil a po delším čekání pokračoval oklikou přes Nymburk. V Českém Brodě jsme museli pustit všechny spoje za námi a do Prahy se dokodrcali o půl desáté. To už jsem stíhal pouze vlak do Mostu s příjezdem ve 2:44. Taxík do Litvínova stál 450 korun, 225 Kč/1 sebevraha :-).
+</div>
+

pages/clanky/nocni-mury-2010.php

@@ -0,0 +1,40 @@
+<div class="center">
+<div class="nadpis-galery">Noční můry 2010</div>
+<div class="subnadpis-galery">23. - 24. 4. Slavkovský les</div></div>
+<div class="text-galery">
+Tento netradiční závod odstartoval v pátek 23. 4. kontrolní exovkou v hospodě U Gimajze (Andělská Hora u Karlových Varů).
+Takovéto starty pořád ještě umím zvládnout za pár sekund, do tmy jsem odstartoval na čele ještě spolu s  nějakým kolegou.
+Napitý náskok jsme potratili hned na první kontrole, která na nás čekala na zřícenině hradu nad vesnicí. Měli jsme hledat
+okna na hlavním nádvoří, jenže mně se ten dvorek nezdál dost hlavní, tudíž jsem absolvoval trestné kolečko podél hradeb.
+Původně jsem se chtěl na hrad mrknout před startem, ale kančí guláš dostal přednost. Tak nás dohnaly davy soupeřů.
+I jim chvilku trvalo, než objevili skrýš s papírky, které nás poslaly k západnímu konci plotu letiště. Také na tomto
+postupu trošku zmatkuji a navíc nejsem schopen najít správný shluk bříz s prvním kontrolním žetonem.
+</div>
+<div class="text-galery">
+Od kontroly odbíhám azimutem a trošku se motám v rýhách a houštinách, ale na žlutou značku jsem se nakonec dostal. Těsně
+před kontrolou jsem naběhl do nesprávného údolí a svedl s sebou i Vláďu Horu. Jít za mnou musel, jelikož ztratil popisy a
+bez nich nemohl kontrolu najít. Po kličce dobíháme na místo kontroly, kde už několik minut neúspěšně pobíhá Petr Kučera.
+Z dvojky zas jdu azimutem, do cesty se mi staví mohutné hustníky i mechanizace bagrující lesní rybník. Bál jsem se
+totálního ztracení, ale kupodivu jsem se dostal přímo na modrou značku. Jenže pak jsem se rozhodl, že poběžím zleva
+po okraji lesa a odtamtud jsem nedokázal trefit prostor s kontrolou. Oblézal jsem ploty moc nízko a když jsem se konečně
+dostal tam kam jsem měl, nenašel jsem správný bukový pahýl. Až soupeř mi řekl, že jej mám v popisech namalovaný. Zase jsem
+pokazil odběh, naštěstí silnice a cesta mne dovedou až ke kontrole na Dřevařském vrchu, kde jsem zas nechal naplno vyniknout
+vlastní demenci. Měl jsem běžet na severovýchod ke kříži. Já se mrknul do mapy a bez přemýšlení nastavil azimut na křížek
+stromořadí princezny Marie, který ležel východně. Měl jsem štěstí, jelikož to náhodou byla kontrola se žetonem, který
+hledal houf těch, kteří mi utekli a já si tak ušetřil hned dvojí hledání :-).  
+</div>
+<div class="text-galery">Jenže vzápětí mi vlastní blbost připravila další chvíle zoufalství. Měl jsem s sebou OB mapu
+Bečovské rybníky (bylo to povolené), do které jsem si nesprávně zakreslil kontrolu na Psí skalce. Postup jsem bezvadně
+realizoval, jenže kontrola nikde. Se mnou se nechali stáhnout ještě V. Mezník s Pavlou Procházkovou a Petr Kučera.
+Po dlouhém bloudění jsme zamířili tam, kde jsme měli být téměř před hodinou :-(.</div>
+<div class="text-galery"></div>
+<div class="text-galery">Následující kontrolu míjíme snad o dvacet metrů. Po smyčce potkáváme Vláďu Horu, který na ní byl,
+ale skrýš nenašel a vzdal to. My narozdíl od něj jsme úspěšní okamžitě, Vláďa se vrátil a také si vyzvedává lístek, který
+nás posílá na vedlejší kopeček. Tam bez problémů inkasujeme své žetonky. Pak už to byl pouze bezproblémový přespolák,
+nepočítám-li to, že smírčí kříž byl dál, než bylo zakresleno v mapě (organizátor nám to říkal, ale má děravá hlava tuto
+informaci neudržela). Při odběhu z poslední kontroly jsem vypnul mozek a namísto údolím podél potoka jsem vyklusal kolmo
+do svahu a vracel se po hřebeni. To už ale byl detail.</div>
+<div class="text-galery">Vítěz to šel zhruba stejně dlouho jako jsem plánoval já (7 hodin). Mně to trvalo o dvě a čtvrt hodiny déle.</div>
+<div class="text-galery">Za trest jsem si zrušil spánek a celý den strávil v hospodě či jejím okolí. Na vyhlášení jsem
+dostal medaili za 4. místo v závodě a první místo v tipovací soutěži kdo uhodne nejvíc kontrolních bodů. V jedenáct už
+jsem v sále restaurace osaměl s obsluhou, tak jsem po 41 hodinovém bdění konečně zamířil do postele.</div>